Izrael 2001

V průběhu letošního dubna jsem se na základě dvou předchozích pobytů v Izraeli rozhodl vyzkoušet s padákem několik letových míst, v této pro nás dosud málo známé zemi. K tomuto záměru jsem získal, a musím říci, že celkem snadno, Jakuba Černocha. Ještě před odletem Jakub na internetové adrese http://users.actcom.co.il/ipa/sitesframe.html pořídil dost informací, které se později ukázaly jako velmi spolehlivé. Dovoluji si nyní, k těmto všeobecně dostupným informacím, připojit několik postřehů a zážitků pohledem českých paraglidistů.

Nejdříve bych rád odpověděl na pochyby o tom, zda je Izrael dost bezpečný pro své návštěvníky. Při vyhodnocování zpráv z Izraele se prosím řiďte svým vlastním úsudkem a nepodléhejte poplašným zprávám z TV Nova nebo CNN, které zřejmě mají za úkol strašit obyvatelstvo této země, případně této planety. Podívejte se na mapu, kde leží území pod palestinskou zprávou a kde se tudíž odehrává většina konfliktů. Dále zjistíte, že všechna letová místa jsou mimo tato území. Během 9 posledních měsíců jsem navštívil Izrael celkem 3x a nesetkal jsem se s ničím, co by mne, ani mé přátele mohlo nějak znepokojovat. Přesto však skutečně velká část potencionálních turistů z celého světa podléhá současné psychóze a Izrael je nyní země, kde si cizích návštěvníků opravdu váží. O mizivé pravděpodobnosti, že se přesně v daný okamžik octnete v místě, kde palestinský terorista vstoupí s batohem Semtexu do autobusu, doufám, nemusím blázny, co jsou opakovaně ochotni svěřovat svůj život kusu hadru nad hlavou, přesvědčovat. Proto si myslím, že jestli do Izraele, tak tedy právě nyní než se situace opět zklidní a do Izraele se nahrnou davy turistů z celého světa.

Úterý a středa – Netanya Noční linka v Prahy s přistáním brzo ráno v Tel Avivu umožňuje efektivně využít k létání už hned první den pobytu, zvláště když můžete těch 500 m na startovačku dojít pěšky přímo z hotelu, kde jste ubytovaní. Svahování v pobřežní bríze nad pláží v Netanyi je pro Středoevropana nevšední zážitek a byl vlastně hlavním důvodem, proč jsem se do Izraele vrátil s padákem. Využívá se nejen pískovcový útes nad pláží, ale i místní hotely. Nahlížíte tak nechtěně i neslušně do hotelových pokojů, případně se zdravíte s jejich obyvateli. Dá se brousit útes na úrovni promenujících se lidí nebo nastoupat až 300 m o místní výškové budovy nebo se jen tak proletět podél pobřeží v délce několika kilometrů. Můžete také donekonečna trénovat letmá přistání a následné starty nebo si vytvořit svůj osobní rekord v délce pobytu ve vzduchu. Se svými 4,5 hodinami jsem měl pocit dobře prožitého odpoledne. Létá se za poměrně silného větru, který bychom v hornatých místech jednoznačně považovali za neletový, ale stálost větru jeho sílu značně zlidšťuje. Doporučuji však mít dobře osvojené křížové starty, často za nezbytné asistence místních paraglidistů.

Čtvrtek (Tavor – západ) Hora Tavor v severní části vnitrozemského Izraele nám připomíná Říp. I v bibli má své místo významem takové, jako má Říp v českých dějinách. Internetový návod na použití Tavoru varuje před přeplněnou startovačkou, zejména o víkendech a svátcích. Na startovačce však tentokráte není ani noha a tak rozpačitě hledáme zádrhel v jinak skoro ideálních letových podmínkách. Nemůžeme na žádný přijít a tak tedy porušujeme původně základní předsevzetí nelétat, pokud nám neznámá místa neotestují izraelští chrousti. První startuje Jakub a odhad se vyplňuje. Brzy nabírá začnou výšku, ve finále až 1000 m nad vrchol. Já však po startu zjišťuji neřešitelný uzel na řidičce a musím dolů. Jinou sestupovou figuru než sklapnuté uši si nedovolím, takže při silné termice je to docela dřina. Potvrzuje se všem známé pravidlo: úspěšnost hledání stoupáků, ale i klesáků, je nepřímo úměrná snaze pilota. Po přistání tedy rychle znovu na kopec, avšak zpoždění 50 minut Jakub nevydýchal a vyrazil sám směrem k Tiberijskému jezeru vzdálenému cca 20 km. Přistává později na hřebeni nad jezerem. Já se mezitím snažím rychle nabrat výšku a přestože je vzduch poněkud „živější“, stoupáky 4 – 6 m mi překvapivě nepřipadají nijak vražedné. Není divu, že zakrátko dosahuji 850 m a netrpělivě vyrážím za Jakubem. Bohužel stoupák nad Tavorem byl poslední, co jsem tento let zažil a tak přistávám po několika kilometrech jen tak daleko, kam doklouže Orion z výšky 1350 m. Tavor však zůstane ve vzpomínce jako skutečné úctyhodný termický kopec.

Pátek – Tavor (sever) Vyhecováni termickými vlastnostmi Tavoru tam vyrážíme následující den znovu. Vane však severní vítr a Internetové informace opět nelžou a skutečně se potvrzuje, že na severní straně termika nefunguje. Bohužel vítr ten den zesílil natolik, že hledání dalších startovišť bylo bezpředmětné.

Sobota – Ketaf Shaul Ketaf Shaul je jedno z mála startovišť na východní vítr v severní části země, snadno dostupný autem až na vrchol. Po více než dvouhodinovém polétávání podél hřebenu s maximální výškou kolem 300 m nad vrcholem zůstáváme ve vzduchu sami poté, co izraelská rogala i padáky APCO vyhnily. Rozhodujeme se také přistát. Cestou od hřebenu však potkávám krásný 2-4 metrový stoupák, který nemohu ignorovat. Za pár minut mám více než 500 m nad vrcholem s otevřeným rozhledem od Golanských výšin, k Tiberijskému jezeru, Tavoru až hluboko do tak populárních autonomních palestinských oblastí. Nádhera. Katef Shaul se se mnou loučí krásným zážitkem. Jakub už čeká na přistávačce a tak, dostatečně vysoko, pak dávám ještě sestupovou spirálu pro diváky na kopci i na zemi. Po jejím dokončení zjišťuji, že na dokluz až k autu mi moje výška asi nebude stačit a tak ztrácím soudnost i pokoru a realizuji idiotský nápad. Několik desítek metrů nad zemí sešlapuji speed, abych si ušetřil par metrů chůze. Spoléhám na to, že můj Orion od mne do té doby vydržel snad všechno. V tu chvíli, zřejmě při průletu termické bubliny, dostávám masivní frontstall se zborcením levé půlky křídla. Ještě než stačím vyšlápnout speed a zareagovat pravou řidičkou, padák se prudce otáčí o 180 stupňů po větru. Levotočivá zatáčka těsně nad zemí mně katapultuje do výše a dopad již není tak efektní, jako ty co znám z videa testovacích pilotů, zavrtávajících těsně před přistáním ucho padáku do země. Dopadám poměrně tvrdě po větru a při pokusu o hlubokou orbu obličejem shledávám nesporné výhody integrální přilby. Lehce naraženou patu tedy beru jako řešení přestupku domluvou svých strážných andělů namísto přísné pokuty, kterou bych si býval zasloužil. Závěrem tedy jedno důrazné opakování staré známé zásady těm, co ji ještě neznají nebo pro ty, co jako já, ji už zapoměli: při přiblížení k zeměkouli nešlapat do speedu ani neklapat uši. S těmi, co si myslí cosi o chytrákovi, co rád poučuje známou pravdou, rád souhlasím, pakliže alespoň jeden pilot si na ni, díky této připomínce, před přistáním vzpomene.

Neděle Poslední den, chceme nalézt ještě jednu východní startovačku – Muh´raka. Na internetu nemá dost informací, není dobře značená a nakonec, po jejím nalezení chápeme, proč. Přímo kolmo na kopec, ve vzdálenosti ani ne 10 km, je plocha vojenského letiště. Ef šestnáctky prolétávající ve formacích nad hlavou nás nenechávají na pochybách, že letiště je plně funkční. Odjezd z Muh´raky si pak pestříme dohadováním, v jaké vzdálenosti při průletu stíhačky by se padák jenom zabalil a kdy by už přišel o šňůry. Letadlo do Prahy letí až večer v 9 hodin a tak si jdeme na závěr ještě na hodinku posvahovat před hotel nad pláž v Netanyi. Za 6 dní jsme nalétali přes něco 12 hodin a pro příští návštěvu Izraele nám zbývá poznat ještě dost dalších, údajně krásných letových míst.

Na závěr několik praktických údajů. Ubytování se snídaní ve velice dobrém hotelu Residence Beach přímo nad plážovým střediskem v centru Netanyi nás stálo ve dvoulůžkovém pokoji USD 48,- za 2 osoby. Irzael patří spíše ke dražším zemím a tak kuchyňka na hotelovém pokoji může pobyt výrazně zlevnit. Na místním nedalekém trhu mají obrovský výběr zejména ovoce a zeleniny v cenách srovnatelných s českými. Ti co jsou šetrnější však na večeři v restauraci ať raději zapomenou. Auto Ford Focus jsme na 6 dní na letišti pořídili za USD 355,- včetně letištního příplatku USD 25,-. Z bezpečnostních důvodů počítejte na letišti s delší dobou při odbavování zavazadel a s výslechem, který se vám bude zdát až příliš osobní. Doporučuji však trpělivě odpovídat, vaše případné pobouření nad pronikáním do vašeho soukromí vám nepomůže a jakékoliv váhání s odpovědí bude chápáno jako vaše nejistota a bude podezřelé. Pracovníci Mosadu mají své instrukce a koneckonců jde zejména o vaši bezpečnost. Turistická víza pro české občany nejsou třeba. P.S. Těsně před předání textu do redakce došlo přímo v Netanyi k dalšímu pumovému útoku před obchodním domem, který si vyžádal nejméně 6 obětí. Přesto trvám na svém hodnocení bezpečností situace v Izraeli tak, jak jsem ji popsal v úvodu článku. Na změnu názoru by mělo patrně vliv až případné omezení nebo uzavření izraelského vzdušného prostoru v důsledku vojenských operací.

Text: Lexa Čihař Foto: Jakub Černoch

Vložte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>