Francie 2003

Už je to pěkných pár let, když mě hned po kurzu vzal Kulich se zájezdem do Francie, ale ještě dnes si pamatuji ten úžasný pocit, když jsem se udržel na la Longeane ve vzduch i bez vária téměř hodinu. Možná právě tenhle zájezd mě nakopl k tomu, abych se začal létáním pořádně zabývat a samozřejmě ve mně probudil i zájem o Francii. Začal jsem shánět informace o dalších terénech pro létání a postupně jsem je prozkoumával. A protože jsem si všiml, že většina našinců zná Montagne de Chabre (u městečka Laragne-Monteglin), La Longeagne (u vesničky le Villard), případně St. Vincent les Forts/Dormillouse (u lyžařského střediska St. Jean), chtěl bych se podělit o zkušenosti s létáním o trochu jižněji.

Jasně, proč se táhnout dalších 100 – 200 km, když na výše jmenovaných místech se také létá skvěle? Kromě toho, že rád létám na různých místech (člověk se naučí mnohem víc čtením různých terénů než broušením jednoho kopce) je to hlavně velmi stabilní počasí s velkým počtem letových dní, dané pravděpodobně blízkostí moře. A létací sezóna je zde velmi dlouhá, např. v Goudronu či na Greolies se létá po celý rok.

Asi nejznámějším terénem je Chalvet nad St. Andre les Alpes, který bývá řazen do Top Ten terénů v Evropě a jsem přesvědčen, že právem. St. Andre les Alpes je malé městečko na začátku jezera Lac de Castillon a Chalvet se tyčí SZ od St. Andre do výšky 1660 m.n.m.

Paragliding je zde velice dobře organizován, rozlehlá přistávačka (800 MSL, 43o 57′ 27“ N a 06o 30′ 45“ E) je na J okraji městečka přímo u jezera, kromě parkoviště tu najdete i bar a hlavně sídlo školy „Aeroglis“, která organizuje vývozy na kopec mikrobusem „Navette“ a denně vyvěšuje poměrně kvalitní předpovědi počasí. Vývoz stojí 5 EUR a při zakoupení permanentky můžete ještě dostat slevu.

Samozřejmě můžete vyjet nahoru i sami, asfaltová silnička odbočuje za viaduktem ze silničky D2 na Thorame-Basse a vede 7 km až ke startovačkám. Na kopci se dá přistát a pokud vás bude v autě víc, je to asi dobrá varianta. Silnička vede na vrcholu kopce nejprve okolo parkoviště pro startovačky orientované na J (1530 MSL, 43o 58′ 38“ N a 06o 29′ 27“ E) a JV (1520 MSL, souřadnice prakticky shodné), které jsou vlevo od parkoviště cca 3 minuty chůze. Dál pokračuje ještě cca 800 m a končí malým pláckem pro otočení, který musí zůstat volný, parkujte podle cesty tak, aby jste nepřekáželi ostatním. Na startovačku, orientovanou JZ (1540 MSL, 43o 58′ 51“ N a 06o 28′ 51“ E) vede pěšina směrem nahoru a doprava, rogalisté mají start vlevo. Startovačka je poměrně rozsáhlá, ale je tu docela provoz, proto si rozbalte a připravte padák v závětří a na start jděte s padákem v květáku (což by mělo platit k dobrým mravům obecně…..). Startovačky na J a JV se používají běžně tak do 11 hodin, případně i déle, fouká-li vyjímečně jižní vítr. Po 11 hodině začíná převládat termika na JZ startovačce a J i JV start je v rotoru. Poslední vývoz před polednem vyráží okolo 10:30 a pokud aspirujete na nějaký přeletík, je to ta správná chvíle. Většina borců startuje po 11 hod., kdy už začíná fungovat termika, ale ty správné podmínky přijdou obvykle až po poledni. Na druhou stranu je nebezpečné čekat příliš dlouho, protože vítr na startu neustále sílí a později by se vám nemuselo podařit odstartovat, takže doporučuji plácat se chvíli nad kopcem a počkat si. Správné počasí tu vypadá tak, že okolo 13 hodiny je základna tak 3500 MSL a začínají se tvořit střední cumuly.

Chalvet je vlastně začátek asi 5 km dlouhého hřebene, podle nějž se dá létat velmi snadno a je to dobrý trénink i pro začínající piloty. Pokud dopřeje počasí, dá se z Chalvetu odletět téměř všemi směry; oblíbená je trasa na sever do Dormillouse případně i s návratem, na jih například na Castellane a pokračovat do Col Bleine a Greolies, nebo z Castellane směrem na Moustiers s letem nad kaňonem řeky Verdon. A jestli se vám nezadaří, louka pablbů je hned pod Chalvetem u campu ve vesničce Moriez, ale přeji vám, aby jste jí vůbec nepotřebovali. Pokud se vám to přes poledne nevyšlo podle vašich představ, máte velkou šanci spravit si chuť navečer – asi tak po sedmé hodině začne z JZ (vyjímečně z J) foukat tak akorát na pěkné svahování a nad hřebenem se snadno udržíte až do západu slunce.

Specifikou St. André je jeho poloha na rozhraní oblasti, jejíž počasí je přímo ovlivněno mořem a oblasti, kde převládají spíše vnitrozemské vlivy. Přímořská oblast se vyznačuje brízou, která vane od moře s železnou pravidelností a jejíž dosah se během dne posunuje směrem na sever a občas dorazí navečer až do St. André. Při plánování přeletů je dobré tohle vzít v úvahu…..

Pokud s vámi budou i nelítači, nabízí jim St. André docela dost: kromě obligátního chození po horách (je zde spousta zkamenělin) také koupání, windsurfing, agentury jak v St. André, tak především v blízkém Castellane (krásné staré městečko, doporučuji navštívit) nabízí sjezdy na raftech, kajacích a canyonig na řece Verdon. Úžasný je výlet do kaňonu Verdonu na kajacích či raftech z jeho ústí do jezera u Moustiers, ale můžete se tam vydat i koňmo. Celá oblast žije z cestovního ruchu a musím přiznat, že to Francouzi umí opravdu dobře. Jen pro představu – městečko Castellane má 1000 stálých obyvatel, ale přes léto je zde nejméně 15000 lidí.

Ubytování v apartmánech je v St. André nutno zamluvit poměrně s předstihem přes agentury, přímo ve městě jsou tři kempy (jeden přímo u přistávačky), další je u přistávačky pod Chalvetem ve vesničce Moriez a ještě jsem nezažil, že by byly plné. Divoké kempování je St. André zakázáno a městská policie tenhle zákaz kontroluje na parkovišti u přistávačky, na parkovištích u startovaček a okolo jezera. Pojedete-li však po silničce D2 směrem na Thorame-Basse, potkáte cestou řadu lesních cest bez zákazu vjezdu, vedoucích ke krásným, byť neoficiálním tábořištím, většinou přímo u vody. Pokud nebudete rozdělávat otevřený oheň, budete zde tolerováni. Jen bych tam nerad našel příští rok hromadu plechovek od českých konzerv……S ohněm je to problém obecně, celá oblast je v létě vysušená na troud a k požáru stačí malá jiskřička. V celé oblasti je řada požárních hlídek a pokud narazí na ohýnkáře, jsou velmi nekompromisní. Les se může vznítit i sám od sebe, jak jsem viděl nad vesničkou la Javie – najednou se z ničeho nic začalo z lesa na velmi strmé skále kouřit a nikde nebyla ani noha. Když jsem se stejnou trasou vracel, hasili už požár hydroplány, což byla ukázka vrcholné pilotáže – s těžkým dvoumotorovým hydroplánem kopírovali strmou skalní stěnu, dokázali přesně načasovat okamžik vypuštění nádrží a pak vybrat téměř střemhlavý let. Letěl jsem asi o 1000 m výše, takže jsem jim určitě nepřekážel a musím se přiznat, že se mi z jejich kousků tajil dech.

Celá oblast je vykrytá poměrně dobře signálem GSM, ale na rozdíl od řady jiných zemí zde není leckde možné využít GPRS přenos dat (T-mobile). Pokud se budete potřebovat podívat na internet, je to možné na jednom počítači v provozovně „Stickair“ hned u náměstí. Normální internetová kavárna je až v Castellane, tamtéž najdete i lékárnu. Pošta v St. André je vybavena i bankomatem a směnárnou, potraviny nakoupíte nejlépe ve Sparu u přistávačky, kromě toho je v St. André dvakrát týdně trh, kde se dá nakoupit spousta dobrot.

A jak se do St. André dostanete? Obecně jsou dvě možnosti – jednak přes Itálii a Švýcarsko (Mnichov, Memmingen, Bregenz, Chur, Lugano, Milano, Janov, Nice, Castellane), což je asi 1280 km, ale s poplatky na italských dálnicích a se švýcarskou dálniční známkou. Druhou variantou je cesta přes Norimberk, Heilbronn, před Basilejí se vyhnout Švýcarsku a pokračovat přes Francii do Grenoblu a dále St. André. Tahle cesta obnáší 1380 km, vyhnete se švýcarské dálniční známce, ale nevyhnete s poplatkům na francouzských dálnicích. Variantou je samozřejmě cesta přes Švýcarsko (Bern, Ženeva, Grenoble -1340 km) pro ty, kteří již známku mají.

Pokud vás začne St. André po několika dnech přece jenom nudit, mohu doporučit Moustiers, romantické městečko v zářezu skalnaté stěny asi 30 km Z od Castellane. Doporučuji zvolit z Castellane delší cestu po silničkách D955, D90 a D71, protože vede těsně okolo kaňonu řeky Verdon a nabízí úžasné přírodní scenerie. Městečko samotné stojí alespoň za krátkou návštěvu, rozhodně si však nenechte ujít plavbu kaňonem samotným.

Startovačka Aiguines je těsně vedle zatáčky s parkovištěm na silnici D71, vedoucí okolo kaňonu řeky Verdon do vesničky Aiguines. Pro padáky je možný start pouze na SZ (960 MSL, souřadnice nemám) a při severním až SZ větru umožňuje jak termické polétání (odpoledne) tak pěkné večerní svahování cca po 18 hodině. Přistává se na pláži u jezera poblíž parkoviště (590 MSL, 43o 47′ 53“ N a 06o 14′ 38“ E). V loňském roce bylo zakázáno přistávat na pláži od 14 do 18 hodin kvůli bezpečnosti slunících se hrochů. Předpokládám, že tento zákaz je v platnosti i nadále.

Hlavní létání je soustředěno na hřeben Montdenier, orientovaný hezky na JZ. Trochu komplikovanější je to s přístupem – musíte vyjet z Moustiere směrem na Réz, Greoux a projet menší stoupání s třemi výraznými zatáčkami, za ním (asi 4 km z Moustiers) zabočit doprava na úzkou silničku, vedoucí směrem na Venascle. Silnička vede mezi levandulovými poli na plošině nad Moustieres , pak přejde spíše v polní cestu a po cca 10 km vás dovede k parkovišti a menšímu domku s dřeveným přístřeškem, což je místní padáčkářská škola ve Venascle. I tady organizují vývozy na kopec, ale nepodařilo se mi odhalit v organizaci vývozů nějaký řád, takže se musíte spoléhat spíše na náhodu. Parkoviště je dostatečně velké a je zde možno parkovat i přes noc, v přístřešku je malé občerstvení, ale jinak se musí pro vše až do Moustiers, což je poněkud nešikovné.

Přistávačka (950 MSL) je cca 200 m od školy V směrem, další možnost přistání je přímo u silnice v Moustiers (St. Clair, 520 MSL).
Na nejčastěji používanou startovačku Clot de la Charité, orientovanou na Z, JZ (1380 MSL) je to asi padesát minut pěšky po docela slušné cestě. Startovačka je rozlehlá a leží téměř přesně nad Venascle, takže by neměl být problém jí nalézt. Pokud vám ještě zbyly síly, je možné pokračovat z Clod de la Charité na Z po příjezdové cestě dalších 30 min. ke startovačce Le Pavilon, orientované na SZ, Z, JZ (1560 MSL, 43o 50′ 32“ N a 06o 16′ 26“ E). Poslední startovačka Courchon je opět orientovaná na J, JZ, Z (930MSL, 43o 50′ 29“ N a 06o 13′ 44“ E) a leží na hraně náhorní plošiny nad Moustiers. Příjezd je stejný jako do Venascle, startovačka je asi 20 min chůze od hřbitova.

Od hřebene Mondenier se terén již svažuje pozvolna k moři, takže se zde dá velmi dobře svahovat (především navečer), přes den samozřejmě funguje termika, ale přelety odsud jsou trochu složitější. Místní to řeší odletem nad roviny, což jak jsem viděl funguje.

Při pohledu do mapy se jako další ideální místo k létání jeví kotlina okolo městečka Barcelonette asi 40 km severně od St. André a piloti větroňů už tohle místo dávno objevili. Bohužel místní nejsou tak podnikaví a tak se zde létá jen ráno a navečer z La Praz (lyžařské středisko asi 5 km JZ od Barcelonette, start orientovaný na sever), bohužel na krásný hřeben, tyčící se nad městem a orientovaný přesně na J nevedou žádné slušné cesty a nikdo se tu vývozem padáčkářů nezabývá. Jak mi vysvětlil místní šéf padáčkářské školy, nejde jim o business. Rozlehlá přistávačka je těsně vedle silnice ze St. André (1140 MSL, 44o22,895′ N a 06o 36,813′ E)

Pokud se v St. André nebo v Moustiers počasí pokazí, je velice pravděpodobné, že směrem na sever to bude jen horší. To platí s jedinou výjimkou – občas se tu denní cyklus tak zrychlí, že už okolo druhé hodiny je celá obloha pokryta souvislou oblačností a po krátké době přestává fungovat i termika. Pak je lepší se přesunout na sever k Dormillouse, Montagne de Chabre, případně až do okolí Grenoblu, kde je také mnoho krásných míst k létání. V ostatních případech doporučuji přesunut se směrem na jih, kde se výrazněji projevuje vliv moře. Nejbližší dostupnou a používanou startovačkou je Col de Bleine asi 45 km vzdušnou čarou směrem na JV. Tohle na první pohled docela nenápadné místo je uznáváno jako nejlepší start pro přelet Alp (rekord je asi 280 km s cílem poblíž Chamonix) a také řada etapových přeletů startuje právě zde. Kouzlo Col de Bleine (1525 m, 44o38’44“N a 06o48′ 48“E) a ) tkví v tom, že se jedná o sice nepříliš vysoký, ale poměrně dlouhý hřeben, dokonale orientovaný na jih. Souběh brízy a jižního svahu dokáže opravdu divy a nabízí velmi snadné (i když občas poněkud ostřejší) polétání.

A když se rozhodnete pro ten přelet Alp, stačí jen letět podle hřebene na východ a navázat na další hřeben na SV… hodně štěstí a teplé spodní prádlo s sebou. Rozlehlá přistávačka s flérou (1120m, 44o 37′ 59“ N a 06o 49′ 24“ E ) je přímo u odbočky ze silnice D2 do městečka Thorenc, zde je možné i zaparkovat. Na start se dostanete nejlépe tak, že odbočíte ze silnice D2 na křižovatce se silnicí D5 ve směru le Mas, St. Auban a docela mizerná silnička vás dovede až do sedla; zde zabočíte doprava po asfaltce, která je ještě užší a vyjedete až k anténě na hřebeni, kde můžete zaparkovat. Start pro „trubky“ je asi padesát metrů východně od antény, start pro „hadráře“ je asi o 100 m východněji. Startoviště je mírné, s větrným pytlem, ale poměrně hrbolaté a stačí tak pro tři padáky. Teoreticky lze projet přímo městečkem Thorenc a napojit se na sinici do sedla, ale cesta se velmi špatně hledá. Přistát na kopci je za dobrých podmínek možné, pokud počítáte s návratem nahoru stopem, tak přistaňte poblíž křižovatky D2/D5 a stopujte na silničce do le Mas, St. Auban. No a pěší výstup trvá z přistávačky nahoru něco přes hodinu….

Na Col Bleine vedou ze St. André dvě cesty. Ta lepší a delší (69 km) vede přes Castellane, odtud po silnici N85 ve směru na Grasse, asi na 18 km je odbočka na silnici D2211 směr Greolies, po 16 km přijedete k odbočce do Thorence a k přistávačce. Po dalších dvou kilometrech je odbočka na le Mas, St. Auban. Druhá kratší varianta (50 km) vede přes Demandolx a St. Auban. Pojedete-li z druhé strany od Nice přes Grasse, odbočte po cca 8 km za městečkem St. Vallier de Thiery na silnici D5 směr Col de la Sine a po 24 km přijedete na křižovatku D2/D5 s odbočkou na le Mas, St. Auban.
A pokud vás počasí zradí i tady, je v záloze ještě krásné svahování v Greoliérs nebo nad Goudronem. Vesnička Greolieres leží asi 11 km východně od odbočky z D2 na Col de Bleine a nad ní se tyčí Cime du Cheiron, skalnatá stěna obrácená na jih a nafukovaná brízou přímo z údolí od Cannes. Přistávačka leží na východním okraji vesnice, je zde menší parkoviště a budka místní školy „Cumulus“ (800 MSL, 43o 47′ 40“ N a 06o 56′ 43“ E). O víkendech organizují vývozy na start, ve všední dny vám nezbude než jít po svých. Startovaček je na kopci celkem 5 s různým převýšením od 260 do 978 m a s orientací od JV až po JZ, jejich detailní popis i s mapkou je vyvěšen na budce. Na nejvyšší startovačku přímo u konečné stanice lyžařského vleku (1778 MSL, 43o 48′ 44“ N a 06o 58′ 13“ E) je to z parkoviště asi 2 hodiny, pokud objedete kopec do lyžařského střediska Gleolieres les-Nieges, je to výstup asi na hodinu. V zimě je možné využít lanovky (v létě mimo provoz) . Létá se zde celoročně, s ohledem na skalnatý terén v kombinaci s brízou je na jaře a v létě přes den termika opravdu třeskutá. Proto se doporučuje létat zde jen ráno a především navečer, kdy celé údolí dýchá tak, že je spíš problém přistát. S ohledem na silnou termiku se nikdy nelétá na sever, byť by k tomu severní svah lákal – termika vytváří silný rotor, který může vypadat jako severní vítr!

Přistávačka je opravdu rozlehlá, z parkoviště mě nikdo nevyháněl ani v noci a jsem přesvědčen, že tohle místo nabízí v zimě a na jaře zajímavou variantu k poměrně profláknutému Mentonu (Monte Carlo). Létat se tu nedá snad jen za mistralu a při velmi nízké oblačnosti, táhnoucí se od moře. Pak se nabízí poslední varianta – Goudron. Goudron je malé velmi zachovalé středověké městečko, obehnané hradbami a je to vynikající turistická atrakce – přesto i právě proto stojí za podívanou. Leží na malém vršku na hraně několik set metrů vysoké stěny, spadající do přímořské nížiny. Z Greolieres je to do Gourdonu asi 20 km směrem na jih po silnici D3. V Gourdonu odbočíte na silnici D12 směr Col de la Seine a za první velkou zatáčkou doprava a doleva asi 2 km od odbočky je nalevo polní cesta, která vede k přistávačce (800 MSL, 43o 43′ 27“ N a 06o 57′ 55“ E), ležící na dně údolí. Po dalších 2 km následuje opět velká levá a pravá zatáčka a za ní odbočuje doleva polní cesta, vedoucí až k parkovišti. Místní startují přímo od tohoto parkoviště, ale oficiální, rozlehlá a upravená startovačka orientovaná na JV je asi o 50 m výše (1080 MSL, 43o 43′ 27“N a 06o56′ 34“ E). Díky poloze nad hranou prvního útesu od moře a pravidelné bríze se tu dá létat téměř vždy, mraky se většinou tvoří až nad hranou (která je 2-3 km dlouhá). Létat zde mohou i nepříliš zkušení piloti, zároveň tu ale uvidíte řadu testovacích pilotů zvučných jmen, kteří tohle jinak nepříliš nápadné místo vyhledávají právě kvůli velkému počtu letových dní. Dá se zde velmi dobře přistát na kopci, pokud se vám to nepodaří, nevěšte hlavu – místní jsou na stopaře s přilbou v ruce zvyklí a ochotně berou. Spaní na parkovišti u startu nedoporučuji, občas tu majitel dělá problémy. Jednodušší je popojet po silnici do kopce ještě cca 2 km až přejedete malé sedlo a dostanete se na náhorní plošinu. Za první 90o zatáčkou doleva je vpravo malé parkoviště, kde jsem strávil se svým domovem na kolečkách řadu klidných nocí.

V celé oblasti je samozřejmě letových terénů mnohem více a jen jejich průzkum by stačil na celé léto. Cílem tohoto článku není podat vyčerpávající přehled, ale spíš základní informaci. Pokusil jsem se proto vybrat ty nejlepší terény s nejsnazším přístupem a doufám, že jsem pár z vás nalákal k návštěvě tohoto ráje bezmotorového létání.

Co dodat na závěr – tahle část Francie nabízí opravdu vynikající, občas ale poněkud drsnější podmínky k létání. Termika je zde odpoledne docela brutální a méně zkušený pilot by se mohl dost vybát. V každém případě bych vám sem doporučil spíš bezpečnější padák než závodní brus (to je moje osobní zkušenost – na brusu jsem se párkrát pořádně bál, s hodnějším padákem jsem toho zalétal mnohem víc a s pocitem sucha a bezpečí). Pokud jste pohlceni obavami, kdy a jak moc vám to zase klapne, nemůžete se soustředit na taktiku letu samotného a výsledky většinou stojí za….. Musíte dávat pozor na mistrál (velmi silný vítr obvykle ze S, SZ, zcela neletový) a občas to pěkně zafouká i v údolích. Vyplatí se naučit pár základních frází z francouzštiny (zvláště starší generace angličtinu okázale ignoruje). Stopování je tu celkem bez problémové, jakmile se řidiči dozvěděli, že jsem padáčkář a potřebuji se dostat zpátky, byli velice ochotní a často si kvůli mně zajeli i desítky kilometrů. Trochu problém vidím jedině v tom, že normální řidiči vás považují spíše za vandráka a jen málo lidí pozná, že ten obrovský baťoh skrývá padák. Tady by pomohlo tričko s obrázkem pilota na padáku a s nápisem v příslušném jazyce – nemáte někdo pěkný obrázek (ne fotku) , který by byl vhodný na triko a z dálky rozpoznatelný? Jsem ochoten do toho něco investovat a nechat vyrobit pár kusů s možností dotisku nápisu. Vaše obrázky, ale samozřejmě i kritiku, dotazy a připomínky uvítám na mailu kubacer@telecom.cz.

See you at cloudbase.

Jakub Čer

Vložte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>