Bulharsko 2002

Podívat se s padákem do Bulharska mě napadlo někdy počátkem května, když jsem narazil na web Skynomad.com a přečetl si informace o bulharském paraglidingu. Sice jsem před dvaceti lety Bulharsko projel až k tureckým hranicím a tehdejší zkušenost by mě k nové návštěvě nezlákala, ale tenkrát jsem nevěděl nic o paraglidingu.

Tedy ne že bych dnes věděl o moc víc, ale láká mě navštěvovat nové země a trochu si zde polétat a Bulharsko pro mě v tuto chvíli bylo správným mixem exotiky, pěkného počasí a neznámých terénů.

S autorem webu Skynomad Nikolajem Yotovem (Niki) jsem si vyměnil pár majlíků a usoudil jsem, že je to člověk mé „krevní skupiny“. Domluvili jsme se, že přijedu na dva týdny na přelomu července a srpna a pokusíme se společně (včetně jeho české přítelkyně!) objet co nejvíce letových míst. Zabukoval jsem si letenku do Sofie(9500 Kč), protože se mi nechtělo jet autobusem (23 hodin, 50 EUR) a s autem jsem si jet netroufl, protože ho ještě budu občas potřebovat. Když jsem na letišti v Sofii uviděl nad hlavami davu paraglidistickou přilbu, dost se mi ulevilo, ale to jsem ještě netušil, co mě čeká …..První setkání s realitou mě čekalo hned na parkovišti – Nikiho dvacet let starý moskvič s pohonem na plyn jakoby předznamenal, co mohu nadále očekávat.

Když se pokusím shrnout svoje dojmy, nebude to moc veselé čtení. Bulharské hospodářství je na kolenou, většina továren zkrachovala po rozpadu RVHP, případně byla zprivatizována do rukou bulharských vlastníků, rozprodána a uzavřena. Lidé přežívají hlavně díky svým zahrádkám a vlídnému podnebí, řada věcí funguje jen s vypětím všech sil jejich majitelů a správců a lidé ztratili jakoukoliv perspektivu. Přesto dokážou být milí, přívětiví a povznešení nad denní starosti. Řada mladých lidí se učí intenzivně anglicky (s myšlenkou na odchod do zahraničí), v každém městečku najdete internetovou kavárnu a kromě hor prakticky všude signál pro váš mobilní telefon. Tady si dovolím malou odbočku o globalizaci – několikrát jsme museli v internetových kavárnách čekat, až bulharští teenageři dokončí počítačovou hru, ve které se navzájem vyvražďují vojáci a teroristé. Když jsem se o tři týdny později ocitl v téže situaci kvůli stejné hře v internetové kavárně v Castellane (jižní Francie), pochopil jsem, že tomuhle neuniknu.

Pokud se vydáte do Bulharska, čekají vás hezká děvčata (kluky hodnotit neumím), vynikající zelenina, sýry, klobásy, víno a to vše za velice lidové ceny. Je zde řada velice pěkných letových terénů, řada terénů ještě na své objevitele čeká a většinou je zde skvělé počasí na létání. Na druhou stranu musíte slevit v dodržování hygienických pravidel, dohodnutých termínů a úrovni ubytovacích zařízení (pokud se nechcete ubytovat v hotelech za 30 USD, ale poznávat život očima místních lidí). Ovšem komu tohle vadí, ten stejně obvykle zůstane doma….

Paragliding je zde z našeho pohledu v roce nula – neexistuje žádná zastřešující organizace jako u nás LAA, na registraci u FAI nemají peníze a vše probíhá velice živelně. Protože je v Bulharsku s ohledem na ekonomickou situaci letecký provoz minimální, probíhá zatím vše bez vážnějších konfliktů se státní správou, ale bohužel s řadou úrazů. Odhadem je v Bulharsku 150 paraglidistů, z toho asi 50 aktivních. Jejich výkony však stojí za to – rekord na otevřenou vzdálenost je 188 km a asi 7 borců má na kontě přelety delší než 100 km. Vybavení je různé a převážně z druhé ruky, pokud přece jen někdo má nové křídlo, bude téměř určitě české provenience. V Montaně sídlí firma AVA Sport, která šije sedačky, takže jinou sedačku na kopci neuvidíte. Běžné je použití GPS a „dvoumetrových“ radiostanic (frekvence 144,525 a 145,445 MHz).

K těm několika stovkařům patří také Niki, původně šéfmechanik pro MIG21. Po rozpadu jeho jednotky se rozhodl živit prováděním zahraničních paraglidistů a jejich výcvikem, protože mluví velice dobře anglicky. Kromě toho občas pracuje jako horský vůdce a prodává padáky MAC, ale na zbohatnutí to určitě není….

Ale pro létání se skutečně narodil – trasy okolo stovky létá bez vária – zkuste si to jen chvíli a smeknete vše, co máte na hlavě. A pro doplnění – od Nikoho to není frajeřina, on prostě v tuto chvíli na vário nemá peníze.

Přestože je v létě počasí v Bulharsku poměrně stabilní, měl jsem první týden docela smůlu – cyklóna od Itálie po Řecko způsobila, že „chcalo a chcalo“. Prvních pár dnů jsme strávili v Sofii, opravili Nikiho moskviče, obrazili pár podniků a prozkoumali zdejší noční život. Jakmile se počasí trochu umoudřilo, vyrazili jsme na průzkum do pohoří Rila jižně od Sofie. Rila je vápencové pohoří s četnými krasovými jevy, dosahující výšky téměř 3000m, bohužel poměrně hustě zalesněné a není zde kde odstartovat ani přistát kromě oblasti okolo Rilského kláštera, odkud se v minulosti Nikimu podařilo pár přeletů. Tentokrát to nebylo ani na slet.

Po pár dnech turistiky se počasí zlepšilo a my jsme vyrazili do Sopotu, který leží asi 120 km východně od Sofie. Sopot je jakousi „Mekkou“ bulharského paraglidingu a důvodů je více. Jednak leží uprostřed pohoří Stara Planina, táhnoucího se od Černého moře až k srbským hranicím. Hřeben má převýšení 500 až 1000 m, je obrácen k jihu a tyčí se nad poměrně rozlehlým údolím s řadou míst k přistání. Druhým důvodem je fungující lanovka na hřeben, sponzorovaná místní továrnou. Dle reklamy vyrábí kuličková ložiska, ale součástí továrny je obrovská střelnice – asi jako ten vtip o dělnici z ruské továrny na šicí stroje – ať dělá co dělá, vždy jí z ukradených dílů vyjde samopal. Lanovka funguje od pátku do úterý celý den, ve středu a ve čtvrtek jen v 8:30, jízdné je 1,20 leva (1 leva je asi 15 Kč). Start je východně od prostřední stanice lanovky na travnatém vršku s dostatkem místa pro několik desítek padáků. Svah je orientován na jih, ale je zde možné létat i v případě severního větru , je–li dostatečně silná termika (podobně jako např. ve Slovinských Karavankách). Oficielní přistávačka je těsně vedle dolní stanice lanovky, ale v údolí je řada luk a neobdělávaných polí, takže na rozdíl od Francie nebo Itálie je možno přistát téměř všude. Nad dolní stanicí lanovky je krásný potok s řadou míst k divokému kempování a nikdo neprotestuje, ani když si zde rozděláte oheň. V případě zájmu o trochu luxusnější ubytování je možné se ubytovat v chatě horské služby (postele, záchod, sprcha s teplou vodu a vařič) za cca 4 EUR denně, ale doporučuji domluvit se s dostatečným předstihem.

Pohled ze Sopotské startovačky

Musím ovšem upozornit na jeden specifický rys místního počasí – poměrně nízkou základnu . Startuje se zhruba v 1500 m.n.m. a vrcholky hor (2400 m.n.m.) jsou velice často v mracích. V tom případě máte dvě možnosti – buď tomuto faktu přizpůsobíte taktiku letu, nebo budete po vzoru místních borců točit v mraku „co to dá“. Fakt je, že zde není žádný letecký provoz, jednotliví paraglidisté jsou od sebe vzdáleni několik kilometrů a při tomto druhu IFR paraglidingu létají s GPS, ale stejně mi z toho nebylo moc dobře….

Místní borci odsud uletěli několik „stovek“, rekord drží Niki se 134 km. Pokud ráno v zavírací dny lanovky nestihnete tu jedinou v 8:30, nezoufejte – stačí popojet cca 20 km směrem k Sofii do vesnice Karnare a zde odbočit nahoru do sedla zvaného Beklemethu (silnice dále vede do města Trojan). Asi po pěti kilometrech stoupání se po levé straně objeví krásný travnatý hřeben s převýšením cca 800m. Další možnost ke startu z tohoto pohoří je asi 40 km od Sopotu směrem k Sofii, odbočíte ve vsi Zlatniki a vyjedete až do sedla, odtud pokračujete pěšky asi 2 km na travnatý hřeben směrem na východ. Pokud vyjedete po silnici do Trojanu až do sedla Beklemethu, kterému vévodí monstrózní betonový památník, máte možnost startovat jak na sever, tak na jih, oba směry navíc umožňují i pěkné svahování. Protože jižní směr je přístupný z již popsaných startovaček, má smysl se sem šplhat spíše v případě severního větru. Do Trojanu (asi 15 km) budete potřebovat alespoň trochu termiky, ale je to velmi pěkné místo.

Vrchol Beklemethu

Pohled z Beklemethlu směrem na Trojan

V případě severního větru je možné pěkně polétat u Plovdivu; pokud pojedete po dálnici z Plovdivu směrem na Sofii, uvidíte po levé straně řadu krásných travnatých kopců (předhůří Rodop) jak stvořených pro létání. Pokud nechcete šlapat moc pěšky, doporučuji třeba startoviště nad vsí Peščera.

Další letové terény najdete v okolí města Šumen na severovýchodě Bulharska, údajně je zde několik pěkných startovaček, ale protože jsem zde nebyl, nemohu podat přesnější informace. Na pobřeží Černého moře je řada míst, kde je možné svahovat v bríze (Neseber, Pomorie), ale pozor – letové jsou tak dva dny v týdnu, rozhodně neočekávejte nekonečné svahování každé odpoledne.

Nesmím opomenout startoviště v těsné blízkosti Sofie – přímo nad Sofií se tyčí kopec Vitoša, přístupný jednak po silnici autem, jednak fungující lanovkou. Od parkoviště, případně konečné lanovky, je to asi dvacet minut chůze po cestě západním směrem. Rozlehlé travnaté startoviště je orientováno na sever (jižní strana hory je zalesněná a nepříliš příkrá), převýšení je cca 1000 m a i odsud bylo dosaženo několika pěkných přeletů. V předpolí hory v okolí obchvatu Sofie je řada luk vhodných k přistání, jen pozor na velké množství různých vedení. Kombinace létání na Vitoše a sofijského nočního života může být pro řadu borců poměrně zajímavá….

Posledním místem, které jsme s Nikim navštívili, je Montana na severozápadě Bulharska. Montana leží v rovině, severně a jižně od ní jsou ve vzdálenosti několika km dva kopce s převýšením cca 200m. Nejčastěji se používá jižně položený kopec zvaný Pusztrina, na který se dostanete po polní cestě z první vesnice ve směru Montana-Vraca. Tento celkem nenápadný kopec umožňuje v případě severního a severozápadního větru nástup na přelety nad severobulharskou nížinou, případně s navázáním na pohoří Vraca a pokračování ve směru Trojan-Sopot. Právě tuto trasu (188 km) překonal loni současný nejlepší bulharský pilot. Nebudou–li podmínky příznivé, je zde možnost pěkně posvahovat a pokud pojedete do Bulharska s autem, rozhodně by jste si neměli tohle místo nechat ujít (navíc je to docela při cestě). V případě východního větru doporučuji startoviště na hřebeni pohoří Vraca jižně od výrazného kříže. Přístupné je po cestě ze stejnojmenného města. Druhou možností je startoviště Kom na Srbsko-Bulharském hraničním pohoří. Přístupné je po silnici z Montany, závěrečných cca 5 km je ale pouze pro otrlé řidiče a nejlépe terénní auta (přesto to náš moskvič zvládl). A pozor na záfuk, se srbskými pohraničníky prý není moc sranda.

Montana je sídlem firmy AVA Sport, jediné bulharské firmy, která se zabývá výrobou pro paragliding a také se snaží tento sport všemožně podporovat. AVA Sport je sice přímou konkurencí našich výrobců, protože šije sedačky, batohy a záložáky jak pod svým jménem, tak pro mnoho zahraničních firem, ale přesto si dovolím pár pochvalných slov na jejich adresu. Je to čistě rodinná firma, zaměstnávající asi čtyřicet lidí a na rozdíl od zbytku Bulharska zde vládne pořádek, lidé vědí co a proč mají dělat, firma je poměrně moderně vybavená a sídlí v nově postavené budově. Cena za tuto výjimečnost asi není malá – pozemek firmy lemuje dva metry vysoký ocelový plot, po firmě se neustále pohybují nejméně tři „řidiči“ s evidentně vojenskou minulostí a pistolí za pasem a v noci pozemek firmy kromě moderního zabezpečovacího systému hlídá ještě několik poměrně velice nepříjemných psů. Přesto věřím, že právě v takových firmách je jediná budoucnost Bulharska a přeji všem svým kamarádům, které jsem zde za svého pobytu poznal, aby takových firem přibývalo jako hub po dešti.

Pokud se chcete do Bulharska vydat za létáním, doporučoval bych nepříliš nápadné auto robustní konstrukce, partu několika pilotů s jedním řidičem a asi bych si pozval někoho z místních borců jako průvodce (taxa asi 15 EUR denně se mi zdá přiměřená). Jídlo i benzín je zde podstatně levnější než u nás, spát se dá prakticky kdekoliv a předpověď počasí si můžete zjistit v internetové kavárně v každém městečku (web Skynomad.com nabízí velice dobré linky právě na předpověď počasí pro jižní Evropu). Loučím se s vámi Nikiho oblíbeným pozdravem:“See you in cloudbase“.

Jakub

Vložte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>